Soustředění TK Doksy 2024

Poslední prázdninový týden na tenise patřil dětem. Program byl nabitý sportem i zábavou. Od pondělí do pátku se hrál především tenis. Kdo by to čekal, že? :-) Snažili jsme se zdokonalit techniku a zlepšit fyzičku. Trochu jsme posilovali, běhali, hráli florbal, odpočívali u bazénu a nezapomněli jsme ani na pár protahovacích cviků, fyzioterapie je základem pro zdraví sportovců a důležitým návykem už od malinka. Vždy jsme dřinu a dril proložili hrou, to k tomu určitě patří, a výsledkem jsou usměvavé tváře spokojených dětí a odlehčení pro trenéry.

Jak to všechno probíhalo? V pondělí jsme makali celý den na kurtech. V úterý jsme vyměnili kurty za řeku. Vlak nás dopravil na Malou Skálu, pěšky jsme seběhli k řece a tam se nalodili na rafty. Potom už nás čekalo 10 km pádlování, lepší než posilovna a skvělé místo pro týmovou práci, protože raft vás jinak neposlouchá… :):) Kdo to zná, ten ví. Po obědě jsme se na koloběžkách vrátili na základnu. Cestou na nádraží se ještě stihla zmrzlina a hurá domů. Ve středu i ve čtvrtek odpoledne jsme si odskočili přes kopec do bazénu u Lesního hotelu (děkujeme provozovatelům za tu možnost). Bylo vedro, takže dobrá vsuvka. Děti se rozdělily do dvou týmů a plavala se několikrát štafeta v různých stylech. Samozřejmě následovala volná zábava… blbnout s kámošema se musí. Ve čtvrtek večer se k nám připojili rodiče. Opékali jsme buřty, maminky nám přinesly upečené dobroty, hráli jsme tenis až do tmy, proběhla týmovka v nočním parku s procvičením paměti a spali jsme ve stanech na tenise. V pátek jsme ještě trochu potrénovali a zahráli si oblíbené tenisové hry.

Děkuji trenérům Petrovi Němečkovi, Petrovi Horáčkovi, Jakubovi Hájkovi, děkuji správci, kuchařkám za skvělé jídlo a rodičům za podporu. Zase za rok…

Tento týden jsme utužili kolektiv a prohloubili vztahy mezi dětmi i trenéry. Vzájemná důvěra je tady velmi důležitá, protože závodní tenis je těžký sport, náročný na psychiku. Je třeba soustředění a sebekontrola, bez toho se nevyhrává. Na kurtu je člověk vždycky sám, nemůže vystřídat, když se mu nedaří a musí se s tím jednoduše poprat. Kdo si tenis v dětství vybere a vydrží u něj, bude pravděpodobně silnou osobností se smyslem pro fair play po celý zbytek života. V dnešní povrchní době obdivuji všechny děti, které do toho jdou. Cesta je to dlouhá a často i bolí. Budu je i nadále podporovat v jejich snaze překonat všechny překážky a zdolat úskalí tenisu.

Škoda, že nemáme v Doksech tenisovou halu. Zájem o tenis je velký, bohužel zima nás velmi limituje v posunu dětí dopředu. Nešlo by s tím něco udělat?

Marcela Réblová